How To Teach Online, MOOC dostupný na Future Learn, se snaží vyhovět současné poptávce po změně výuky a napomoci učitelům vypořádat se se současnou situací. Zároveň se snaží, aby učitele studium příliš nezatěžovalo. Vybírá proto jen některé aspekty výuky a nepouští se do rozsáhlého vysvětlování aplikací použitelných pro výuku. Spoléhá se více na to, že učitel využije diskuse pod jednotlivými kapitolami a soustředí se spíše na teoretické základy. Ve třech týdnech nabízejí autoři (Matt Jenner, Felicity Parsisson, Monty King a Zoë Sandford) k prozkoumávání tři oblasti:

• podpora studentů a přístupy k online výuce


• jak nejlépe zapojit a motivovat studenty


• zpětná vazba, hodnocení, reflexe a evaluace

1. Týden

Koho učíme?

Autoři kurzu však věří, že než se člověk ponoří do toho, co vlastně chce naučit, nebo jakou technologii použije, měl by lépe pochopit, koho učí. A vlastním cílem není zařídit pro své studenty naprosto vše, ale poznat je natolik, abychom je mohli lépe výukou provázet. Kromě obecného zřetele k věku, stupni vzdělávání a úrovně si máme všímat i toho, kdo jim s výukou pomáhá, jaké přístroje používají a s jakými digitálními dovednostmi, ale také jak vypadá jejich prostředí, kde se učí. V neposledním případě také jejich studijních dovedností, schopností time managementu a samozřejmě vlivu přechodu do online prostoru na jejich zdraví (wellbeing).

Jak odstranit překážky?

Pak už následují první praktičtější tipy, jak bořit bariéry, které mohou při online výuce vyvstat:

• Sepsat plán s klíčovými daty a jasným očekáváním pomůže studentům lépe si rozplánovat čas. (Vytvořit obrázek rozvrhu formou připíchnutého příspěvku, podporovat je ve vytváření vlastních rozvrhů…).


• Vybrat si ústřední místo, kde budeme sdílet užitečné odkazy, ale i podporu ohledně technologií. (Vybrat jeden zajímavý odkaz týdně, podporovat je ve sdílení vlastních odkazů, ptát se, co je neužitečnější nebo nejpraktičtější, vytvořit rychlý dotazník ke zjištění přístupu k technologiím, vytvořit screenshoty aplikací, které potřebují…).


• Přemýšlet, jak můžeme podporovat komunitu a lepší vztahy se studenty. (Naplánovat jedno setkání bez učení, uspořádat soutěž o nejlepší komentář, vést rozhovory o tom, kde se učí nebo co prožili hezkého, naplánovat motivační e-maily nebo obrázky, citáty na konec týdne, ptát se na jejich návrhy na rozvoj vztahů, dokončení začátků vět…).

Plán

Když jsme takto uvažovali, jak připravit studenty na úspěšné zvládnutí učení, můžeme začít plánovat cyklus, který bývá běžný i v klasické výuce, tzn. podle potřeb studentů vybrat zdroje a metody, navrhnout proces a nakonec reflektovat, zda se výuka povedla a co je třeba zlepšit. To vše s ohledem na požadavky školy na výukové prostředí, náš čas, už hotové materiály, synchronní výuku apod. Vzhledem k situaci je dobré spíše využívat dostupných materiálů, ať už školních, nebo OER. Varují však před dlouhými soupisy odkazů, které vedou k informačnímu přetížení. V duchu hesla „méně je více“, které se vine celým kurzem, radí zdůraznit, co je nejdůležitější, jednotlivé odkazy představit a propojit s našimi cíli.

2. týden

Komunikace

Ve druhém týdnu se kurz snaží vypořádat s tvrzením, že online výuka je nezáživná, pasivní a zahlcená informacemi. Jak tedy zařídit takové vyučování, aby studenty co nejvíce aktivizovalo a aby se nejednalo jen o čtení, poslech a sledování videí?

Kupodivu odpověď není dána jen obsahem, ale spíš přítomností učitele, který udržuje pozitivní náboj komunikace a vyrovnává ztrátu mezilidského kontaktu tváří v tvář. Přátelsky vystupující učitel je klíčový pro udržení zájmu dětí, které musejí vědět, že je podpoří a povzbudí. Můžeme hovořit i o sobě a místě, kde se učíme, popř. natočit krátké videa o svých koníčcích, zájmech, domácích zvířátkách, a požádat studenty o stejné sdílení. [2] Je tedy na prvním místě důležité vytvořit vědomí komunity a nespěchat s výukovými cíli.

Struktura a přehled

Jiná dobrá praxe spočívá v zasílání zprávy na začátku týdne, např. rozvrhu toho, co se bude během týdne dít, co už jsme zvládli a jaké překonáváme problémy. Podobně jako ve třídě pomáhá uvažovat nad strukturou a jasnými pokyny. V přehledném rozvrhu je lépe vidět, čeho mají žáci dosáhnout, kolik potřebují času a kdy si mohou dát přestávku. Jeho součástí by měly být virtuální úřední hodiny učitele, ve kterých se děti mohou na nás obrátit. Bohužel u pokynů těžko zjistíme, zda nám žáci rozumí. A i když si přečteme po sobě text několikrát, vždy se najde jiná interpretace. I s tím musíme počítat.

Principy motivace

Samozřejmě je také potřeba vybalancovat čas online a offline a nepřehánět to se synchronním vzděláváním. Obojí má své výhody a nevýhody, na které je třeba pamatovat. Asynchronní dovoluje pracovat svým tempem, ale naráží na hranice studijních dovedností a sebedisciplíny, což přináší další otázku: jak podporovat autonomii a nezávislost.

Několik tipů

• Dělat více s méně úkoly (rozdělit vše do menších zvládnutelných kroků. Snižovat stres rodičů, dětí, i náš. Vycházet z toho, co známe z běžné výuky).


• Zaměřit se na různé typy výuky (produkce, procvičování, diskuse, spolupráce, zkoumání, získávání informací čtením, poslechem, sledováním).


• Nabízet podporu (různé děti potřebují různé věci, rozčlenění úkolů na kratší části, přemýšlet, co mají udělat před a po úkolu).


• Výzvy (rozšiřující aktivity nebo příležitosti pro další prozkoumávání. Zde musíme počítat s většími nároky na náš čas, proto doporučují jen jemně změnit úkol).


• Nabízet výběr (nabídnout různé způsoby, jak mohou ukázat, co se naučili – prezentace, nahrávka, esej…).


• Klást důraz na to, že žáci své učení řídí sami (něco vytvářejí, postupují vlastním tempem, vybírají si téma, zaměření, výsledek práce). Taková práce ovšem neznamená, že učitel jen zadá referát. Je třeba dětem napomoci tím, že práci rozdělíme na menší části, zadáme jejich deadliny, ukazujeme správné řešení, identifikujeme typy výuky, definujeme kritéria úspěšné práce a nezapomeneme toto vše sdělit na začátku úkolu. [3]


• Získávat od dětí zpětnou vazbu – Je důležité, protože nevidíme jejich reakce, chybí nám výraz jejich tváří i hlášení. Nicméně zpětné vazby můžeme využít k podpoře toho, že žáci vnímají svůj vliv na učení, když učitel podle ní upravuje svou výuku. Ke sběru zpětné vazby můžeme využít ankety, formuláře, data z aplikací nebo jednoduše pracovních listů se smajlíky. Autoři kurzu doporučují spíše kratší dotazník, anonymní „odevzdávání“ a různé druhy otázek, např. Jakou jednu věc bychom mohli změnit, aby ti to pomohlo? Máš nějaké problémy s technikou? Jak zvládáš pobyt doma?

3. týden

Zpětná vazba, reflexe, hodnocení a evaluace

Zpětná vazba a hodnocení bez sebe nemůžou vzájemně existovat. Vycházejme z toho, co dělá hodnocení smysluplným a konstruktivním v běžné výuce, a jestliže si odpovíme, že potřebujeme monitorovat pokrok, učit podle dosažených výsledků a pomoci studentům posoudit jejich učení a stanovení cílů, pak stačí tyto myšlenky přenést do online prostoru.

Autoři samozřejmě nemohou doporučit jeden konkrétní postup, protože učitelé učí v různých prostředích, na různých platformách, podle kritérií svých škol. Co však můžeme, je klást žáka do centra své výuky a vždy se ptát, jak hodnocení ovlivní nás jako učitele. Pak budeme také při vlastní reflexi uvažovat o tom, co nás v tomto období obohatilo, co jsme se naučili, čeho se budeme držet a jak budeme integrovat nové přístupy a nástroje do svého budoucího vyučování.

Zpětnou vazbou však míníme také méně formální, okamžitou zpětnou vazbu, která ovšem v podobě online vyžaduje více našeho času. Nemusíme se ale omezovat jen na text, ale může to být třeba i nahrávka nebo krátké video. V konkrétních tipech pak najdeme odkazy na využití Kahootu, Google dokumentů, podcastů a dalších.

Co přineslo studium kurzu mně?

Zejména jsem se ujistila, že některé mé kroky jsou správné, např. redukce učiva, udržování pozitivní nálady apod. U jiných tipů jsem najednou viděla, že jsou odpovědí na mé problémy. To se týká např. přihlašování žáků do tříd v Quizletu. Problémům by se dalo předejít, kdybych dopředu připravila screenshoty, které by dětem přihlašování zpřehlednily. Více jsem začala přemýšlet na zpřehledněním rozvrhů, navazováním vztahů, popisem toho, co dělám, zjišťováním zpětné vazby na různé části mého učení a diferenciací učiva. 

V průběhu měsíce, kdy vyučujeme online, se zdá, že k některým závěrům docházíme pokusem-omylem. Zatímco na začátku jsme hledali cesty, nyní se mnohem více začínáme zabývat zpětnou vazbou od rodičů a didaktickými přístupy. Proto se už nad některými radami usmíváme. A vlastně nemáme v současnosti tolik času, abychom podrobně všechno pročítali, což uznávají i sami autoři kurzu. Nicméně možná zvědomění některých postupů by mohlo vést k tomu, že se ve své online výuce budeme cítit profesionálněji.

                                                                                                   *

Článek byl finančně podpořen a vytvořen v rámci spolupráce Spomocníka na kampani Gramotnosti.pro život – Učíme v souvislostech, kterou v rámci aktivit NPI ČR řeší systémový projekt OP VVV Podpora práce učitelů.

Článek je dostupný na: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22481/JAK-UCIT-ONLINE.html.