Rozvíjíme gramotnosti ve škole v přírodě

Škola v přírodě je osvědčený prostředek na poznání žáků a upevnění kolektivu. Toho jsme si s kolegyní byly vědomy, když jsme se v červnu dozvěděly, že obě dvě dostaneme od nového školního roku pátou třídu. Žáky v těchto třídách jsme neznaly, a tak jsme začaly plánovat výjezd a program. Rozhodly jsme se do programu dostat co nejvíce čtenářské a matematické gramotnosti, ale tak, aby to děti bavilo a byla to pro ně hra.
Avatar autora

Lenka Perglová
PR PPUČ



Zpočátku jsme dost tápaly a hledaly námět hry, která by všechny naše aktivity propojila, dala se zvládnout během týdne a byla srozumitelná páťákům.

Nakonec jsem si vzpomněla na jeden svůj skautský tábor, kde jsme hráli hru Příchod Slovanů do Čech a na Moravu. Tato byla publikovaná v brožuře Táborové hry v nakladatelství Mravenec. Tuto hru jsem vzala jako námět a upravila jí na podmínky týdenního pobytu. Na přípravu hry už jsme byli čtyři, jelikož s námi ještě do ŠVP vyjel učitel 2. stupně a paní asistentka.

V kostce napsáno, hráli jsme si na Slovany, kteří obsazují území na mapě znázorněné šestiúhelníky. Každý den byl motivován jednou pověstí ze Starých pověstí českých. Pověst si vždy jednotlivé rody přečetly a zodpověděly otázky k textu. Někdy četly večer, jindy byl text rozstříhán a umístěn po areálu. Na motivy pověsti následovala činnost. Takže se rody třeba vypravily po fáborkách hledat Vyšehrad a cestou plnily úkoly a otázky od Kazi (přírodovědné), Tety (vědomostní) a Libuše (hádanky a rébusy). Jindy vylezly na nejvyšší kopec v okolí jako praotec Čech a zde probíhala topografie. Nebo nacvičily scénku o Libuši a zahrály si jí v kytlickém  Lesním divadle. Za jednotlivé hry získávaly rody naše místní platidlo – kytlický luďan, vždy podle umístění. Další luďany si mohli jednotliví členové rodu vydělat úklidem a dobrými skutky. Platili též pokuty, a to za nepořádek, vulgární mluvu, rušení nočního klidu a nekázeň.

Každý večer jsme se sešli a otevřela se banka. Bankéř vyhlásil kurz na nákup políčka na mapě. Jednotlivé rody sečetly své vydělané luďany, nakoupily políčka a taktizovaly s umístěním. V mapě byla totiž ukrytá ještě bohatství – pšenice, cín, zlato,..takže pokud rod obsadil políčko s bohatstvím, vydělal si další luďany, dle daného ceníku a mohl opět investovat. Rody se musely po mapě rozlévat tj. obsazovat vždy sousední pole, a to znamená přemýšlet takticky, aby jim sousední kmen nemohl odříznou další cestu. Napětí hry udržovalo také např. nakupování mostu přes řeku za dvojnásobek kurzu, možnost jít do rizika – cena políčka je dvojnásobek hodu kostkou. Zde museli žáci počítat, při jakém kurzu je dobré do rizika jít a kdy nikoliv.

Není možné v tomto článku popsat celý průběh a pravidla hry, ale ukázat, jak mocná je motivace a dobrá příprava.

Již od druhého dne hra děti naprosto chytla. Dychtivě četly, počítaly, až se z nich kouřilo a dokonce se hlídaly, aby některý z jejich členů nemusel platit pokutu.

Nám i dětem se škola v přírodě líbila a splnila nejen stmelení kolektivů, ale vzájemně nás sblížila, vytvořila prostor pro metody, na které v běžné výuce není tolik času a děti ač měly pocit, že si jenom hrály, osvojily si mnohé vědomosti a dovednosti.

Mgr. Bc. Jitka Svobodová
třídní učitelka 5. C
Masarykova ZŠ a MŠ Krupka


 

Přejít na další články
týkající se gramotností