Děti ráno rodiče dovezou autem do školy, pak je zase ze školy autem vyzvednou, svezou je na kroužek a pak domů, kde dělají úkoly, učí se a nakonec si sednou k televizi, počítači, mobilu, tabletu, herní konzoli, v lepším případě ke knížce. Teď možná někomu křivdím, ale ruku na srdce, kolik naše děti stráví pohybem? A je jedno, jestli naše vlastní, nebo ty co chodí k nám do školy?

A hýbou se naše děti ve škole aspoň v tělocviku?

A když ano, hýbou se rády?

Vychováváme je v Tělesné výchově k tomu, aby měly rády pohyb?

Byl jsem na jedné ukázkové hodině tělocviku, kterou vedl bývalý výborný hráč ragby Martin Kafka. Hodina byla součástí Společenství praxe projektu PPUČ, který se zabývá rozvojem čtenářské, matematické a digitální gramotnosti.  A byla úžasná!

Nejen že děti byly celou dobu v pohybu, že je to bavilo (i ty, které mají trochu nadváhu a větší břicho), že nakonec byly smutné, že už musí domů, ale ony si mimoděk opakovaly a procvičovaly písmena, čísla, násobilku.

Že to nejde?

Stačí málo a děti musí při jednoduchém pohybu zapojit i hlavu. Například při driblování počítají jeden úder o zem za dva (tři, čtyři, pět, …) body nebo podobným počítáním mají dosáhnout nějakého čísla (např. 45 při počítání úderu za pět bodů), nebo když ve skupince na zemi svými těly vytvářejí písmeno, číslo nebo geometrický tvar.

Pokud se chcete o rozvíjení gramotností dozvědět více nebo získat inspiraci, přečtěte si rozhovor nejen s Martinem Kafkou, ale i s Michalem Ježdíkem, který se tohoto setkání účastnil také a měl přednášku o potřebě kreativnosti dětí nejen ve sportu.

Přeji příjemné počtení a snad i trochu více inspirace na dalších setkání společenství praxe projektu PPUČ.